O čem je Etická výchova?

Vize etické výchovy

Moderní pedagogika, stejně jako etická výchova, si uvědomuje sílu a nevyhnutelnost vize. Vizí etické výchovy je morálně vyzrálý člověk, který se vyznačuje empatií, kreativitou, zdravým sebevědomím, pozitivním hodnocením sebe i jiných a prosociálními formami chování.

Principy etické výchovy

  1. Každý člověk má svoji důstojnost – respektujme individualitu druhých.
  2. Člověk je bytost svobodná a zodpovědná – podporujme žáky v samostatném a zodpovědném rozhodování.
  3. Nejefektivnějším prostředkem učení je vlastní zkušenost – za vhodných podmínek realizujme zážitkové aktivity.
  4. Pro vzdělávání je důležité výchovné společenství založené na důvěře – podporujme toto společenství častým vyjadřováním pozitivních citů.
  5. Učitel výchovně působí především svým příkladem – zaměřme se na tento nejdůležitější prostředek výchovy tím, že budeme pracovat na vlastní sebevýchově.

Složky etické výchovy

Projekt Etická výchova má čtyři složky, které spolu tvoří nedílný celek. Jsou to výchovný program, výchovný styl, metody  a rozvoj prosociálnosti.

Prosociálnost

Čím se vyznačuje prosociální chování? Prosociální chování je zaměřené na pomoc nebo prospěch jiných osob, skupin nebo společenských cílů, avšak bez toho, že by existovala vnější odměna pro autora chování. To znamená, že předpokladem a motivem prosociálního chování je vnitřní potřeba dělat to, co prospěje druhému.

Mezi charakteristiky prosociální osobnosti patří:

  • Projevování soucitu s lidmi, kteří mají těžkosti
  • Radost z obdarování někoho, nebo rozdělení se s někým
  • Namáhání se ve prospěch druhých
  • Přijímání úspěchů jiných lidí bez závisti
  • Pochopení starostí a problémů jiných lidí

Výchovný program

Obsah předmětu etická výchova je vymezen výchovným programem, který se skládá z deseti témat. Výsledkem dobře zvládnutých témat je osvojení si žádoucích sociálních dovedností žáky. Osvojování sociálních dovedností by nemělo být nahodilé, proto v etické výchově doporučujeme začínat od jednoduchých a základních témat ke složitějším. Například žák by měl nejprve dokázat přijmout sám sebe (vytvoří si pozitivní sebehodnocení) a teprve pak bude schopen pozitivně hodnotit druhé. Co sám nemá, nemůže autenticky promítat do svých sociálních vztahů. Proces osvojování pak připodobňujeme k výstupu po schodech.

Výchovný styl

Ve výchově hraje důležitou roli jak osobnost žáka, tak osobnost učitele. Výchovný styl je postup jímž vychovatel,  pedagog nebo rodič ovlivňuje rozvoj etického chování žáků. V etické výchově je výchovný styl určen těmito zásadami:

  1. Vytvořit z třídy výchovné společenství.
  2. Přijmout druhého takového, jaký je, vyjádřit mu sympatie.
  3. Atribuce prosociálnosti.
  4. Stanovit jasná pravidla hry.
  5. Induktivní disciplína.
  6. Vybízet k prosociálnosti.
  7. Odměny a trest užívat přiměřeně.
  8. Do výchovného procesu zapojit i rodiče.
  9. Vytvářet radostnou atmosféru.

Metody

Nejčastěji používané metody v etické výchově jsou: anketová metoda, zážitková metoda a učení posilováním žádoucího chování.

Tyto metody poskytují dětem zkušenost nebo jim umožňují vytvořit si vlastní úsudek. Děti se učí z vlastního prožívání a zážitků, které potom přirozeným způsobem ovlivňují jejich postoje a chování. Učitel zůstává v pozadí. Jeho hlavní úloha spočívá  v tom, že vytvoří zajímavou situaci a nechá děti uvažovat, diskutovat, experimentovat a získat novou zkušenost. Učitel hraje spíše roli moderátora.